Recenze komiksu Kostky - Srdceryvná fantasy

Nedávno jsme s kamarádem rozebírali Mágy od Lva Grossmana – dekonstrukci žánru od někoho, kdo očividně nenávidí tropy magických škol a v noci ho budí sny o planoucích Bradavicích. Po stránkách jeho knih upalují nesympatické karikatury lidských bytostí a i když jde o fascinující čtení, hlavní dojem, který jsem si z něj odnesl, je ten, že autor má vážný problém, o kterém by si s někým měl promluvit.

Když jsem četl Kostky - Srdceryvná fantasy, mnohokrát jsem si na Mágy vzpomněl. Obě díla totiž posouvají oblíbený žánr a jeho tropy jinam. V případě Kostek děti s nukleárními hůlkami nahrazuje originální a hodně zajímavý pohled na mix isekai a LitRPG. K tomu doplňují mix trocha klasických Dungeons & Dragons, trocha Tolkiena a pořádná kupa originálních podivností.

Na každé stránce je vidět, že Kieron Gillen, autor scénáře, je obrovský nerd, který si v kobkách nakreslených na čtverečkovaném papíře poctivě odsloužil mnoho let. Ocenil jsem obrovské množství dost obskurních referencí a je mi jasné, že minimálně stejné množství mi uteklo. Kostky totiž, na rozdíl od Mágů, nepřistupují k tématu z pozice nenávisti, nýbrž z pozice lásky k žánru a k RPG, i přesto, že samotný příběh je všechno, jen ne laskavý.

Když bylo Solovi a jeho kamarádům šestnáct, zorganizoval pro ně Sol speciální hru ala Dungeons & Dragons. Ve chvíli, kdy hráči hodili kostkami, zmizeli ze světa. O šest měsíců později se vrátili – bez Sola, zranění na těle i na duši, s traumatem, o kterém nedokázali mluvit.

O dvacet pět let později se jim do rukou dostávají kostky znovu. A oni jsou zpět.

Ve světě Kostek se stávají mocnými hrdiny. Diplomatkou, která dokáže jazykem ovládnout kohokoliv. Hackerkou poháněnou vílím zlatem. Handlířkou s bohy, která si může koupit zázraky. Rytířem, jehož žal je zbraní i prokletím. Bláznem, kterého od násilné smrti dělí jen nadpřirozené štěstí.

A zpátky je i Sol. Nechce být sám. Takže pro své přátele nachystal další hru.

Odejít je snadné. Stačí, aby si to všichni přáli…

Jenže pod povrchem hrdinských alter eg se skrývají pořád ti stejní traumatizovaní dospělí, kteří si nesou nejen stíny minulosti, ale i novou zátěž, kterou jim nadělilo dospívání ve skutečném světě. V jejich životech se mezitím nahromadily ztráty, selhání a viny, které ani moc kouzelného světa nedokáže zcela vymazat. Naopak jim nastavuje zrcadlo.

A právě to dělá z Kostek tak úžasný komiks. Podivné fantastično mechanických pruských draků a zombíků komunikujících v binárním kódu je vyvážené až příliš uvěřitelnými a skvěle prokreslenými postavami. Obě části se navzájem doplňují, takže výsledek je mnohem, mnohem víc než jen součet svých částí.

Zážitek ještě podtrhuje naprosto brilantní kresba Stephanie Hansové. Je ponurá, atmosférická a skvěle se přizpůsobuje ději. Během akčních scén je plná kontrastu, agresivní rudá pryští z tmavého okolí. Melancholie pro změnu hraje doplňujícími se tlumenými žlutými a oranžovými odstíny.

Co pár stran je scéna tak působivá, že bych se nebál ji zvětšit, zarámovat a pověsit nad postel v pokoji pro hosty.

Pokud ti to pořád ještě nedošlo, Kostky jsou skvělé a pokud máš aspoň minimální vztah ke hrám na hrdiny, tak jde v podstatě o povinnou četbu. Jsou chytré, dospělé, akční, fantastické, dojemné a smutné. Jsou krásné a zaslouží si místo ve tvé knihovničce.

Mimochodem, Kostky mají svou vlastní hru na hrdiny, ve které se i ty můžeš proti své vlastní vůli ocitnout uvězněn ve hře na hrdiny, a pokud vše dobře půjde, mohla by se objevit i u nás v obchodě. 😉

autor Ondřej Mráz