V prvním díle trilogie Pán prstenů jsme sledovali, jak se z hlubin zapomenuté minulosti vynořuje nebezpečí ohrožující všechny pokojně žijící obyvatele Středozemě, a vytvoření Společenstva, aliance složené ze zástupců lidí, elfů, trpaslíků a hobitů. Jejich spojenectví je symbolické: musí zapomenout na to, že jejich cesty se v minulosti mnohdy rozcházely, aby mohli čelit ohrožení nekonečně silnějšímu, než je jedinec či jednotlivý národ. Společenstvo je vysláno, aby zničilo Prsten temné moci, avšak jeho působením se nakonec samo rozpadá…

Ve Dvou věžích vyprávění sleduje cesty jednotlivých členů Společenstva po jeho rozdělení. Procházíme s nimi neznámými kraji Středozemě, setkáváme se s jejími obyvateli,kteří dosud žili v skrytu a stranou velkých dění, objevujeme zasutou minulost. Na scénu se vrací starý známý z Hobita, Glum, a stává se průvodcem hobitů nesoucích Prsten k Hoře osudu. Text se jakoby rozděluje mezi osamělé putování skupinky hobitů na jedné straně a velkolepé boje a přesuny celých armád na straně druhé. Malé i velké děje však směřují ke stejnému cíly: konečnému střetu sil dobra a zla. Téměř na prahu tohoto střetu děj Dvou věží končí, aby si čtenář mohl vydechnout, než se nechá pohltit strhujícím finále v Návratu krále, poslední části Tolkienova vyprávění.